Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

  • zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
  • letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
  • letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
  • zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Na území obce lze v současnosti předpokládat potenciální možnost výskytu všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenou povodní z déletrvajících regionálních srážek mohou být zasaženy všechny toky, nicméně riziko je vyšší u významnějších vodních toků. Na většině drobných vodních toků a v horních povodích větších toků může dojít k povodni především vlivem lokálních přívalových srážek velké intenzity a kratšího trvání, zejména v letním bouřkovém období. Při intenzivních lokálních srážkách je obec ohrožována splachy z polí nacházejících se na svazích, kdy dochází ke koncentraci přívalových vod a materiálu na obecních komunikacích.
Díky prudkým svahům Trnávecké vrchoviny se voda nemá kde akumulovat a v kombinaci s využitím půdy (ve kterém převládá orná půda) a její slabé retenční schopnosti stéká podél polních cest do obce. Na horním konci obce je malý rybník, který částečně vodu zachytává, avšak často dochází k jeho přetečení a následnému zvednutí hladiny Malíkovského potoka.
Další povodňové nebezpečí představuje vyšší hladina podzemní vody. Na níže položených nemovitostech dochází k pravidelnému zaplavovaní sklepních prostorů a občané tak musí mít nepřetržitě zapnutá zařízení na čerpání vody. V případě výpadku elektrického proudu a přerušení čerpání vody začne hladina podzemní vody stoupat a představuje přímé ohrožení na zdraví a životech obyvatel. »
Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Rozstání, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Místa ohrožená přívalovou povodní v povodňovém plánu obce. Data jsou stahována a aktualizována ze systému Ministerstva životního prostředí - POVIS.
 
 
 

 

Historické povodně

V nedávné historii byla obec Rozstání naposledy zasažena povodněmi v roce 2014. K povodni došlo v důsledku lokálního přívalového deště, který způsobil splachy z okolních svahů a zvedl hladinu Malíkovského potoka. Proud vody napáchal škody na majetku občanů, zaplavené byly sklepní i obytné prostory domů. Poškozeny byly i místní komunikace zejména nánosy bláta a sedimentů, které s sebou tok nesl. Na místě zasahovala jednotka HZS Moravská Třebová, přičemž cílovým objektem byly zaplavené prostory (sklep a garáž) v rodinném domě s číslem popisným 99. Jednotka provedla odklon toku přívalové vody a také uskutečnila úklid naplavenin, které s sebou tok přinesl.
V roce 2009 byla obec ohrožená díky zvednuté hladině Malíkovského potoka. Vyplaveno bylo potrubí čističky odpadových vod u objektu s číslem popisným 33 a potrubí od septiku u č. p. 88.

 Historické povodně

Historické povodně

Historické povodně

Historické povodně