Charakteristika zájmového území

Obec Lubná leží v Pardubickém kraji na severozápadním okraji okresu Svitavy, cca 17 km jižně od města Litomyšl a cca 8 km severně od města Polička, v průměrné nadmořské výšce 495 m. Spadá pod správní obvod obce s rozšířenou působností Litomyšl. Obec tvoří jedno katastrální území a zároveň jedna část obce. Celková výměra obce činí 1986 ha. Území obce tvoří z  51% lesy (1008 ha), 6% tvoří trvalé travní porosty (114 ha), 37 % orná půda (726 ha) a pouze 0,8% tvoří zastavěné plochy (15 ha). Celkově se zemědělsky využívaná půda podílí na rozloze katastrálního území 44% (879 ha).

Počet obyvatel k 31. 12. 2012 činil 1008, z toho 512 mužů a 496 žen.

Lubná leží ve zvlněné krajině na česko-moravském pomezí v těsném sousedství CHKO Žďárské vrchy. Západní polovinu katastru vyplňuje rozsáhlý komplex lesů, východní část (zahrnující i intravilán obce) leží v otevřené zemědělsky obhospodařované krajině s vloženými pásy porostů. Harmoničnost celkové scenérie umocňuje i vcelku periferní poloha obce stranou od hlavních dopravních os a koncentračních prostorů sociálně-ekonomických aktivit. Půdorysné uspořádání zástavby samotné obce je do značné míry předurčeno sevřenou údolní polohou podél Lubenského potoka. Ten zde spolu s hlavní silnicí (III. třídy) tvoří pomyslnou urbanizační osu s převažujícím směrem JZ - SV. Typologicky jde o příklad protáhlé potoční vsi (popř. ulicovky) s několika vedlejšími osami vedenými převážně paralelně s hlavní urbanizační osou (údolnicí). Ta dělí obec na dvě části, pojmenované historicky jako Velká (severní) a Malá (jižní) lubenská strana s těžištěm osídlení severně od potoka. Ve východo-západním směru pak terénní uspořádání rovněž zformovalo dvě funkčně propojené, ale pásem svahové zeleně oddělené části obce - Horní a Dolní Lubnou. Vlastní zástavba se rozvinula jak na obou plošinách nad potokem, tak i v přilehlých stráních, kde má více rozvolněný charakter. Stále zde převažují někdejší hospodářské usedlosti a venkovské chalupy typické pro zdejší kraj - uzavřené čtvercové či obdélníkové dvorce. Architektonicky byly mnohé stavby již znehodnoceny přestavbami a přístavbami, zcela vymizely kdysi hojné polygonální stodoly. Především po roce 1948 začalo být tradiční zástavba zahušťována novějšími stavbami, které již vesměs nerespektovaly tradiční situování a půdorysné uspořádání stávajících domů. Na okrajích obce byly vystavěny dva rozlehlé areály zemědělské výroby, významně doplněna byla též občanská vybavenost.

Pro pochopení geologických poměrů je nutné si uvědomit, že před desítkami miliónů let byl litomyšlský úval jižním zálivem druhohorního moře, ovšem s větší hloubkou. Dno pokrývala žula či krystalické břidlice, na kterou pak dále moře nanosilo vrstvy jílovců a slínovců neboli opuk, jež formovaly hlavní část podloží nynější krajiny. Z opuk, slínů a z později navátých spraší vznikaly hlinité a úrodné hnědě zabarvené půdy, spojující okolí Litomyšle na severozápad s Polabím. Údolí řek Loučné a Desné vyplňují holocenní nivní sedimenty. Jižně od Litomyšle je významná oblast spraše a sprašové hlíny. Z kvartérního sedimentu se na území již méně vyskytuje sladkovodní karbonát v okolí Němčic. Území s větší sklonitostí se rozkládá především východně od Litomyšle. Nacházejí se zde oblasti pískovce vápenito - jílovitého z období křídy. Severovýchodní okolí Litomyšlska pokrývají slínovce s polohami či konkrecemi vápenců či cykly slínovec - vápenec, rovněž z období křídy. V oblasti okolí Litomyšle, především východně od středu města, se často vyskytují menší plochy vápenitého jílovce, slínovce a prachovce a podřadně vložky jílovitého vápence.

Morfologie terénu v SÚ ORP Litomyšl

Obr. 1 Morfologie terénu ve správním území obce s rozšířenou působností Litomyšl

Z půdního hlediska jsou v oblasti Litomyšle a okolí nejvíce zastoupeny hnědozemě a kambizemě. Přesněji v Litomyšli a jejím nejbližším jihozápadním okolí se na geologickém podloží spraše a sprašové hlíny vyskytují hnědozemě: modální, i slabě (hluboko) oglejená; luvická, i slabě (hluboko) oglejená; luvická oglejená a hnědozem oglejená. Hnědozemě se objevují v nižším stupni pahorkatin anebo v pomezích nížin s vlhčím podnebím než v územích černozemí. Půdotvorným procesem je většině případů illimerizace - v půdním profilu je horní část ochuzována o části jílu, které se díky padající vodě (srážkám) transportují do spodnějších půdních horizontů. Postupujeme-li dále na jihozápad od Litomyšle, začínají se ve vzdálenosti cca 10 km od města na geologickém podloží pískovce vápnito-jílovitého, glaukonitického objevovat kambizemě: modální, i slabě oglejená; luvická, i slabě oglejená; oglejená; glejová; vyluhovaná; rankerová; mesobazická, i slabě oglejená; oglejená mesobazická; glejová mesobazická a kambizem dystrická. Ve studované oblasti pak nalezneme na geologickém podloží spraše a sprašové hlíny menší zastoupení luvizemí, konkrétně luvizem modální a luvizem oglejená. Z menší části jsou v okolí Litomyšle rovněž na geologickém podloží slínovce s polohami či konkrecemi vápenců parendziny; na geologickém podloží zvětralin pískovce vápnito - jílovitého pseudogleje; a geologické podloží granitu pokrývají gleje.

Geomorfologicky spadá území Litomyšlska a tedy i správní území Lubné do geomorfologické oblasti Svitavská pahorkatina v České tabuli. Podcelek je Loučenská tabule. Povrch je členitý, má pahorkatinový ráz a leží ve výšce 327 - 410 m n. m. (střed obce - 355 m n. m.). Svitavská pahorkatina se nachází ve východní části Východočeské tabule. Na východě sousedí s Podorlickou pahorkatinou, na jihu s Boskovickou brázdou, Hornosvrateckou vrchovinou a Železnými horami a konečně na západě a severu s Východolabskou tabulí a Orlickou tabulí. Svitavská pahorkatina je členitou pahorkatinou, která je budována stupňovinami a plošinami, plochými hřbety a pleistocénními terasami budovanými svrchnokřídovými horninami (pískovce a slínovce) a sprašovými pokryvy. Z větších sídel Svitavské pahorkatiny musíme zmínit města Chrudim, Vysoké Mýto, Ústí nad Orlicí, Českou Třebovou, Litomyšl a Svitavy. Území tohoto geomorfologického celku náleží do povodí řeky Labe s četnými přítoky, jako jsou Bylanka, Chrudimka, Loučná, Novohradka, Tichá Orlice (Orlice) aj. Klimaticky patří Svitavská pahorkatina do mírně teplé klimatické oblasti.

Klimatické oblasti se ve studovaném území ORP Litomyšl příliš neliší. Změny klimatických oblastí jsou převážně dány nadmořskou výškou, která klesá směrem k toku Loučné mezi Litomyšlí a Cerekvicí nad Loučnou. Nejteplejší oblast MT10 nacházíme v severozápadní části správního obvodu. Průměrné lednové teploty se zde pohybují v rozmezí od -2 °C do -3 °C a červenci od 17 °C do 18 °C. Ve vegetačním období se srážky pohybují v rozmezí od 400 mm do 450 mm a v zimním období činí jejich souhrn 200 mm až 250 mm. Tato oblast na východě přechází do oblasti MT9, jež spolu s oblastí MT2 je nejrozšířenější v daném samosprávním obvodu. Oblast MT9 se od oblasti MT10 liší nižšími teplotami v lednu a dubnu a také větším srážkovým úhrnem v zimním období, což má za následek více dnů se sněhovou pokrývkou než v oblasti MT10.  Oblast MT2 se táhne přes dané území v oblouku od jihozápadu přes jih až východní části území. Oblast MT2 se od předchozí oblasti MT9 liší pouze v průměrné teplotě v říjnu (6 °C až 7 °C) a počtu dnů se sněhovou pokrývkou, jenž je vyšší než v oblasti MT9 a činí 80 až 100 dnů.

Klimatické regiony v SÚ ORP Litomyšl

Obr. 2 Klimatické regiony ve správním území obce s rozšířenou působností Litomyšl

Okrajově do daného území ještě zasahují oblasti MT3 a MT7. Oblast MT3 nalezneme v nejjižnějších částech správního obvodu. Tato oblast se vyznačuje stejnými průměrnými teplotami jako oblast MT2, srážkový úhrn ve vegetačním období zde činí 350 mm aţ 450 mm, v zimním období je srážkový úhrn stejný jako v oblasti MT2.
Oblast MT7 můžeme nalézt při severovýchodním okraji zkoumaného území. Tato oblast se vyznačuje stejnými srážkovými úhrny a stejným počtem dnů se sněhovou pokrývkou jako oblast MT9, pouze průměrná teplota vzduchu v lednu a červenci je v této oblasti o něco nižší než v oblasti MT9.