Charakteristika zájmového území

Město Hejnice leží ve východní části Frýdlantského výběžku v Libereckém okrese a stejnojmenném kraji přibližně 6 km od hranic s Polskem. Je typickým horským městem, které leží na území CHKO Jizerské hory v SO ORP Frýdlant, od kterého je vzdálené cca 10 km. K 1. 1. 2017 bylo ve městě evidováno 2724 obyvatel. Velikost k.ú. obce činí 3841,1 ha.

Využití pozemků ve městě Hejnice  (dle ČSÚ k 31. 12. 2016)

Druh pozemku Plocha Zastoupení
Orná půda 49.1 ha 1.3 %
Chmelnice 0 ha 0 %
Vinice 0 ha 0 %
Zahrady 60.4 ha 1.6 %
Sady 0 ha 0 %
Trvalé travní porosty 197 ha 5.1 %
Lesní půda 3400.6 ha 88.5 %
Vodní plochy 27.6 ha 0.7 %
Zastavěné plochy 26.3 ha 0.7 %
Ostatní plochy 80.2 ha 2.1 %
Celková výměra k.ú. 3841.1 ha 100 %

 

 Město Hejnice na leteckém snímku

Geomorfologicky náleží zájmové území do provincie Česká Vysočina, soustavy Krkonošsko-jesenické a podsoustavy Krkonošské. Převážná většina území k.ú. Hejnice spadá do celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina, okrsku Smědavská hornatina, okrajově do okrsku Soušská hornatina. Zastavěná část území náleží do celku Frýdlantská pahorkatina. 

Pro reliéf jsou charakteristické horské hřbety Jizerských hor, které lemují zájmové území ze severní a jižní strany. Město Hejnice  se nachází v nivě vodního toku Smědá a jejích přítoků, jejichž zaříznutá údolí jsou dalším charakteristickým rysem zdejšího reliéfu. Vyjma Smědé se na jeho podobě podílí zejména údolí Bílého Štolpichu, Černého (Velkého) Štolpichu, Černého a Bílého potoka. Nejvyšším bodem území je vrch Jizera (1122 m n. m.) nacházející se v jeho jihovýchodní části, naopak nejníže položeným je místo, kde zájmové území opouští vodní tok Smědá na severozápadě (355 m n. m.).

Díky srážkovému stínu Jizerských hor je oblast velmi bohatá na srážky (cca 800 - 1 700 mm/rok) a hustě protkána vodními toky různých řádů. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Nejvýznamnějším vodním tokem je Smědá odvodňující severní část pohoří a ústící do Lužické Nisy (významný přítok Odry, která ústí do Baltského moře), ta odvádí vodu ze západní a jihozápadní části Jizerských hor. 

 Z geologického hlediska je téměř celé území tvořené středně zrnitými výrazně porfyrickými biotitickými granity lugické oblasti. Severně od města lze také narazit na glacifluviální štěrkovité písky až písčité štěrky a v nivách vodních toků na  fluviální sedimenty (hlíny, jíly, písky a štěrky), popř. sedimenty výplavových kuželů. Ostrůvkovitě, především v nejvyšších polohách lze dále narazit na organické sedimenty (rašeliny), v okolí města také na antropogenní uloženiny. Převažujícími půdními typy jsou rezivé půdy s podzoly, které jsou pro horské oblasti typické doplněné výskytem kyselých kambizemí, litozemí a rašeliništních půd.

Podle Quittovy klimatické klasifikace (za období let 1961-2000) spadá území města do mírně teplé (MT7) a mírně chladných (CH6, CH7) podoblastí.

Charakteristika podoblastí MT7, CH6 a CH7

Charakteristika
MT7
CH6 CH7
Počet letních dnů 30 - 40 10 - 30 10 - 30
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více 140 - 160 120 - 140 120 - 140
Počet mrazových dnů 110 - 130 140 - 160 140 - 160
Počet ledových dnů 40 - 50 60 - 70 50 - 60
Průměrná teplota v lednu [°C] (-2) - (-3) (-4) - (-5) (-3) - (-4)
Průměrná teplota v červenci [°C] 16 - 17 2 - 4 4 - 6
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více 100 - 120 140 - 160 120 - 130
Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 - 80 120 - 140 100 - 120