Skorošice

Charakteristika zájmového území

Obec Skorošice leží ve Vidnavském výběžku, u státní hranice s Polskem. Administrativně obec spadá do Olomouckého kraje, konkrétně do SO ORP Jeseník. K 1. 1. 2020 bylo v obci evidováno 720 obyvatel. Plocha katastrálního území obce činí 4 646,5 ha.

Lesní porost zabírá více než polovinu území. Lesy leží na západě a jihozápadě katastru. Vzhledem k tomu, že západním směrem dochází k nárůstu nadmořské výšky, mění se i druhová skladba lesa a vyskytuje se zde třetí (dubobukový), čtvrtý (bukový), pátý (jedlobukový), šestý (smrkobukový) i sedmý (bukosmrkový) lesní vegetační stupeň, s převahou pátého stupně. Krajina východní část území je pak charakteristická přítomností polí luk a pastvin, které jsou v blízkosti lesa oddělovány mezemi.

Na území obce se nachází přírodní památka Vodopády stříbrného potoka.

 Využití pozemků v obci Skorošice (dle ČSÚ k 1. 1. 2019)

Směr vodních toků, který je determinován směrem průběhu jednotlivých údolí Rychlebských hor, je severovýchodní. Nejvýznamnějšími vodními toky na území Skorošic jsou Skorošický potok, Stříbrný potok, jeho přítok Bučický potok a Petrovický potok. Na východě protíná katastrální území obce i vodní tok Vidnavka. Skorošický potok opouští území v nadmořské výšce cca 346 m n. m.

Území obce Skorošice

Geologické a geomorfologické charakteristiky

Geomorfologicky patří zájmové území do provincie Česká vysočina a Krkonošsko-jesenické soustavy. Severovýchodní část katastru spadá do podsoustavy Krkonošsko-jesenické podhůří, celku Žulovská pahorkatina, podcelku Žulovská pahorkatina a okrsku Tomíkovická pahorkatina. Celá západní část náleží podsoustavě Jesenická oblast, celku Rychlebské hory. Na severozápadě je katastr řazen do podcelku Travenská hornatina a okrsku Nýznerovská hornatina, na jihu pak podcelku Hornolipovská hornatina a okrsku Petříkovská hornatina.

Nýznerovská hornatina je plochá, tvořená rulami, svory, amfibolity a tonality staroměstské skupiny. Jedná se o stupňovitou hrásť, která byla vyzdvižena podél sudetského zlomu. Hornatina je rozčleněna hluboce zařezanými konsekventními údolími a ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje periglaciální georeliéf. Nejvyšším bodem hornatiny je Špičák s 957,2 m n. m.

Petříkovská hornatina je tvořena metamorfovanými horninami, převážně svory, fylity, rulami, krystalickými vápenci a grafity. Jedná se o kernou hornatinu rozčleněnou hluboce zařezanými, radiálně se rozbíhajícími údolími.

Tomíkovická pahorkatina je plochá, tvořená intruzivními horninami žulovského masivu a jeho pláště. Na okrajích se vyskytují kvartérní sedimenty. Pro pahorkatinu jsou typické plošiny říčních teras z ústupové fáze středopleistocénního pevninského zalednění

Podél vodních toků se nacházejí především fluviální jílovitopísčité až písčité hlíny, místy písčité štěrky. Hojně se zde vyskytuje biotit, muskovická až dvojslídná pararula svorového vzhledu, drobně zrnitá dvojslídná ortorula, hlinitokamenité sedimenty výplavových kuželů.

V nejvýše položených oblastech území se vyskytují kambické podzoly lokalizované na lehkých svahovinách svorů a fylitů. V nižších oblastech pak modální rendziny na vápencových svahovinách, kyselé kambizemě na svahovinách kyselých žul, eutrofní kambizemě, modální pseudogleje a modální fluvizemě.

Klimatické charakteristiky

Z hlediska Quittovy klimatické klasifikace (za období 1961 – 2000) spadá území obce do podoblastí CH7 a MT7.

Charakteristika vybraných klimatických podoblastí C7 a MT1