Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy (zejména táním, dešťovými srážkami, chodem ledů), kdy je dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

  • zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
  • letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
  • letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
  • zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Na území ORP Přerov lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenými povodněmi je SO ORP Přerov ohroženo jak v období jarního tání (obzvlášť pokud je tání kombinováno se srážkami), tak zejména v letním období, a to při dlouhotrvajících regionálních deštích a při krátkodobých srážkách velké intenzity (přívalová povodeň).»
Místa odkud přichází přívalová povodeň na území SO ORP Přerov jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Místa ohrožená přívalovou povodní v povodňovém plánu SO ORP. Data jsou stahována a aktualizována ze systému Ministerstva životního prostředí - POVIS.
 
 
 

Historické povodně

Na území ORP Přerov se v minulosti vyskytly přirozené povodně zapříčiněné krátkodobými či dlouhotrvajícími dešti nebo táním sněhové pokrývky, jejichž odtoková odezva v postiženém území měla v některých případech charakter živelné pohromy. Nejvyšší vodní stavy na dotčených hlásných profilech jsou dostupné v evidenčních listech jednotlivých hlásných profilů.

Před provedením regulace toku Bečvy bylo koryto pokryto štěrkovým nánosem a břehy tvořil v převážné většině vrbový porost. Bečva měla velké množství zákrut a ramen, která se při zvýšených hladinách vody naplnila a tím zachytila část přívalové vlny při povodni. V místě dnešního městského rybníka tvořila Bečva oblouk, který byl ve 2. polovině 19. století regulací napřímen.

Z historie pochází první zmínka o povodni 24. dubna 1575 bez specifikace bližších údajů. Podrobnější popis povodně se objevuje 4. července 1591, kdy Bečva po velkém suchu zaplavila část Přerova a okolní pole. O dva roky později již voda při povodni zaplavila město a dokonce strhla i most.

Další povodně jsou zaznamenány např. koncem roku 1625, okolo svátku Sv. Martina r. 1641 a 20. července 1652 (svátek Sv. Eliáše), kdy došlo k zaplavení Žerotínova náměstí, ul. Na Marku a okolních polí s již požatým obilím. V roce 1666 voda zničila patnáct domů. O rok později se uvádí, že ve městě a na předměstí jsou pustá místa, která voda úplně nebo částečně odplavila a přes něž teče proud vody. I dalšího roku 1668 řádila povodeň

Povodeň většího rozsahu se udála koncem května 1715, kdy voda strhla tři mostní pilíře, kus stavidla a přelila se do dnešních ulic Trávník, Velké Novosady a Velká Dlážka. Při své síle strhla několik domů a protrhla hráze rybníků u Předmostí a u Dluhonic, a způsobila značné škody na polích. Poslední dny února roku 1717 zaznamenali zimní povodeň, kdy ledové kry strhly dva mostní pilíře a poškodily jez. 6. července 1725 voda zaplavila okolí Přerova a poničila úrodu na polích.

V archívech jsou zaznamenány i povodně z 8. března 1807 a 27. srpna 1809.

Další povodeň způsobená jarním táním sněhu byla v roce 1813, kdy záznamy dokumentují přelití vody přes most a zaplavení Žebračky. Voda tekla Velkou i Malou Dlážkou, protrhla hráze mezi rybníky a nádržemi na ryby ve výši tří stop Jateční, Mostní, Malá Dlážka. Na Trávníku byly vodou strženy téměř všechny domy a lidé se zachraňovali na loďkách a povozech. Proud mezi Šířavou a městem byl tak prudký, že se dal stěží překonat na koni. U masných krámů (roh Mostní a Jateční ulice) stála voda 1 stopu vysoko (cca 30 cm), na rohu pivovaru (Mostní ulice) 1,5 stopy.

V roce 1829 trvala povodeň téměř dva týdny z března (od 9. do 26. března) a lidé z Kozlovské ulice museli být násilím evakuováni.

10. a 11. září 1831 vytrvalý déšť rozmočil ohněm poškozené budovy (2. září 1831 vypukl v Přerově požár), které se hroutily. Vše dokonaly vlny Bečvy, která se následkem předešlých vydatných dešťů vylila z břehů.

Po velkých deštích v roce 1834 se protrhly hráze Bečvy u Henčlova, voda se valila potokem Lukavec do Záříčí a nadělala zde obrovské škody.

Za zmínku stojí uvést i povodeň z jara roku 1838, kdy ledové kry se nahromadily pod železničním mostem, a vytvořená hráz zapříčinila vylití vody do celého města. Nebezpečí bylo zažehnáno až po té, co byla prolomena na několika místech železniční hráz a voda odvedena do rybníků.

Při uváděných povodních se často objevuje zmínka, že voda se mimo jiné často hnala Trávníkem k Lověšicím.

Také v květnu 1868 přišla strašná bouřka s krupobitím doprovázená průtrží mračen takové intenzity, že vylitá voda se hrnula okny do světnic a lidé se zachraňovali na stromech.

V roce 1870 protrhla Bečva břehy a zaplavila až obec Záříčí.

Mezi největší záplavy, které Přerov postihly, lze v dějinách města zařadit povodeň v roce 1880. Tehdy přišly nejdříve menší deště 1. a 2. srpna, které následující dva dny přerostly v mohutné srážky. Ze záznamů vyplývá, že na povodí spadlo 135 mm vody, která 5. srpna způsobila povodňovou vlnu s kulminačním průtokem 750 m3/s. (v červenci 1997 byl naměřen průtok 840 m3/s, podle odhadu Povodí Moravy s. p. skutečnost byla 976 m3/s).

Městská rada o škodě způsobené touto povodní podávala dopisem informaci tehdejšímu okresnímu hejtmanství.

V letech 1893-1903 proběhla první etapa regulačních prací Bečvy po celé její délce. Došlo v té době k vyrovnání směru toku, svedení vody do jednoho koryta, urovnání spádu dna a k úpravám ústí přítoků. Další úpravy toku byly prováděny v letech 1904 až 1933.

Na levém kamenném základě železničního mostu přes Bečvu jsou vyznačeny dosažené výšky hladin při povodních v letech 1880, 1911, 1937 a 1985. Na samostatné tabulce je označena výška hladiny při povodni v roce 1997.

Roku 2009 se provedlo srovnání dna Bečvy přesunem naplaveného štěrku od levého břehu (konvexní strana oblouku koryta) k pravému břehu (konkávní strana oblouku) za pomocí techniky. Tato metoda byla uplatněna v úseku most Míru až bývalá lávka u Sokolovny. Na podzim téhož roku se provedlo vyskládání břehů Bečvy kameny v místech, kde došlo k jejich narušení při povodni v roce 2006. Jedná se o lokalitu pravého břehu od lávky u Loděnice výše po toku Bečvy a na levém břehu v místě cyklostezky pod sportovním areálem v Kozlovicích.
Podrobný přehled historických povodňových událostí, včetně výpisů z povodňových knih, je uveden pro větší přehlednost v samostatné příloze Historické povodně.