Jeseník

Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

• zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
• letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
• letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
• zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů

Přirozená povodeň na vodních tocích Bělá a Staříč

U těchto vodních toků hrozí zejména regionální povodeň vzniklá v důsledku silných srážek s vysokými denními a vícedenními úhrny (letní povodeň), tání sněhu a srážky (zimní a jarní povodeň), které zasáhnou výše položené části povodí a následně do obvodu města Jeseník přitékají. »

Při povodňových stavech na toku Bělá s přítoky může voda při průtocích přesahujících Q₅₀ na více místech vybřežovat na okolní pozemky a zaplavovat nemovitosti (pozemky a stavby) po delší dobu (desítky hodin až dny). Technicky lze snížení škod při tomto typu povodní napomoci včasným odstraňováním tzv. spláví – plovoucích předmětů (větví, kamenů, stavebních prvků a různých odpadů) z rizikových profilů vodníchtoků-příčných staveb, zvláště mostů a lávek a včasným zpevňováním erozí narušených břehů, tzv. břehových natrží.   

Místa omezující odtokové poměry jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Přirozená povodeň na dalších drobných vodních tocích

U těchto vodních toků hrozí zejména lokální letní povodeň z krátkodobých přívalových srážek velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin), tzv. „blesková povodeň“, jejíž jádro postihne část města Jeseník. Jedná se zejména o tyto drobné vodní toky: Vrchovištní potok s přítokem Čížek a Pasíčka, Kalvodka, bezejmený potok v areálu bývalých kasáren a další bezejmenné občasné toky. »

Tímto typem povodně může být postižena prakticky kterákoliv část města Jeseník. Tyto povodně místního významu jsou způsobeny náhlými přívalovými srážkami (průtržemi mračen). Jsou to srážky krátkodobé (trvající několik minut či desítek minut) o velké intenzitě (50 až 130 mm). V důsledku zanedbaných protierozních opatření dochází pak na styku soustředěných odtoků (ronů) se zastavěným územím obcí k záplavám nemovitostí a ke značným škodám v nich, způsobených jednak značnou rychlostí a unášecí silou vody, jejím vzdutím nebo zaplavením spodních staveb (sklepů) vodou z kanalizace.

V zastavěných úsecích jsou tyto drobné vodoteče často zaklenuty (zatrubněny), např. bezejmenný potok „Kalvodka“, přičemž kapacita zaklenutých úseků je zpravidla menší než jsou průtoky Q₁₀₀. Kapacita zaklenutých úseků je dále snižována nánosy na dně zaklenutí, které se jen obtížně odstraňují, tyto úseky jsou prakticky bez kontroly. Je-li překročena průtočná kapacita zaklenutého úseku, dochází ke vzdouvání vody u vtoku do zaklenutého úseku a proudění vody (ronu) po povrchu terénu, zpravidla v původní trase dřívějšího otevřeného koryta, kde se nacházejí zpravidla komunikace, volné plochy, nebo i nové stavby. Přívalová voda pak proudí místy, kde není očekávána a působí při tom velké škody. Za povodní proto tyto zaklenuté úseky toků vyžadují maximální pozornost.

Pokud se voda soustředí do vodních toků, rychle plní průtočnou kapacitu jejich koryt a tím, že sbírá po cestě odtoku vše, co je odplavitelné, rychle zanáší průtočné profily propustků a mostů a vybřežené vody u těchto objektů zaplavují přilehlé nemovitosti. Takovéto povodně rychle odeznívají (během hodiny, či několika hodin) a je obtížné, ba nemožné, se na ně připravit a účinně jim čelit (v těchto případech je významná hlavně prevence spočívající v pravidelných a důsledných povodňových prohlídkách, případně v realizaci takových protipovodňových opatření, která působí zcela automaticky- např. zpětné klapky na kanalizačních přípojkách a výustích apod.).

Nebezpečí vzniku povodní přináší též zimní období, kdy často koryta drobných vodních toků zcela promrzají, jsou vyplněna ledem a navíc může dojít k jejich zavátí sněhem z okolních pozemků. V případě, že pak dojde k náhlé oblevě a současně i dešťovým srážkám, stačí i běžné soustředění odtoku do vodotečí k tomu, aby vody z nich vybřežovaly na okolní pozemky a zaplavovaly okolní nemovitosti. Velmi nebezpečná je pak zejména situace, kdy vybřežené vody při náhlém ochlazení opět zamrznou. V takovém případě je téměř nemožné úspěšně čelit odtoku vod z povodí, i když nejsou nijak v období normální situace a počasí nebezpečné.

Nejkritičtější místa odkud přichází přívalová povodeň na území města Jeseník jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

 Zímní povodeň způsobena ledovými jevy na tocích

Tvorba ledových nápěchů a ledových zácp i při relativně menších průtocích se vyskytuje v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů. Při dlouhodobějších mrazech vzniká ve vodních tocích ledová kaše z vnitrovodního ledu i dnový led. Dnový led je schopen vytvářet ledové prahy, které fungují jako rostoucí pevné jezy. Společně se tvoří i břehový led a ledová kaše. Výsledkem těchto jevů je extrémně zaledněné koryto. V případě oteplení se nejdříve uvolní dnový led a to může způsobit průtokovou vlnu spojenou s transportem ledové hmoty. Za velkého průtoku ledové kaše nebo tříště dojde po určité transportní vzdálenosti k ucpání koryta, vytvoří se ledový nápěch z ledové hmoty, která vzdouvá hladinu natolik, že může dojít k rozlití mimo koryto. Když bariéra (kaše, tříště, ker) povolí vzrůstajícímu tlaku zadržované vody, vznikne vlna, která se na svém postupu zplošťuje a ztrácí svoji sílu. Cyklus se může kaskádovitě opakovat a nabývat tak na ničivosti minimálně v korytě toku.

Především díky tomu, že ve městě nezůstal jediný most či lávka s podpěrou (pilířem) v průtočném profilu koryt (chod ledu tak má minimum překážek o něž by se zachytil), nenapáchaly chody ledu v poslední době větších škod. Potenciální riziko ledové povodně ve městě Jeseník však nelze v dlouhodobějším časovém úseku vyloučit.

 Ledové jevy

Historické povodně

Povodně před rokem 1997

V 19. století byly na Jesenicku celkem 4 velké povodně. V srpnu 1813, v červnu 1823, kdy Bělá zničila všechny mosty. V srpnu 1880 došlo k obrovským svahovým sesuvům v oblasti Šeráku a povodeň z května 1897 opět zničila všechny mosty.

První povodní století dvacátého byla katastrofa z 9.-10. 7. 1903. Délka postiženého pásma byla tehdy 30 km a šířka 5-7 km. Po této povodni byly na domech v Jeseníku instalovány kruhy, které měly při povodních sloužit k uvazování loděk. Další povodně byly 23. 7. 1914 a 1. 7. 1921. V roce 1921 spadlo v oblasti Keprník, Vozka, Červená Hora během jedné hodiny 180 mm srážek. Vodní proud strhl všechny mosty a mnoho domů. Zahynulo celkem 7 lidí (2 v Domašově, 3 osoby v Bukovicích, 1 člověk v České Vsi a 1 člověk v Písečné. Následky katastrofy mohly být ještě ničivější. Ke zmírnění škod přispěly především retenční nádrže a fakt, že voda mohla odtékat do stran. „Dneska je řeka jako bobová dráha“, hodnotí současný stav koryt řek pan Kaňovský. V minulosti, kdy se řeka mohla rozlít do stran byly největší škody na horním toku Bělé, protože na své pouti postupně ztrácela energii. Dnes, kdy řeka nemá šanci odbočit z koryta, nabere rychlost a páchá největší škody dál po proudu v Písečné a Mikulovicích.

Povodeň červenec 1997

V červenci 1997 zasáhla oblast Jesenicka povodeň, s jakou se místní obyvatelstvo dosud nesetkalo. Pro popis povodně bylo použito materiálů Povodí Odry, státní podnik.

Průběh povodn:

Prudkému vzestupu hladin na vodních tocích a následné ničivé povodni předcházely několikadenní intenzivní srážky. Soustavně pršelo od konce června. Po několika dnech byla již půda natolik nasycená vodou, že ji přestala absorbovat. K velmi rychlému vzestupu hladin na všech tocích na Jesenicku došlo 6. července. Zejména na řece Bělé byla situace vážná již od dopoledne, kdy se hladina pohybovala cca 1m nad běžným stavem a dále se velmi rychle zvedala.

Kolem osmé hodiny večer hladina vody dosahovala na konstrukce mostů, lávek a dalších objektů. Na mnoha místech na toku již došlo k vybřežení, zatopeny byly první objekty v blízkosti Bělé. Po setmění a v nočních hodinách z 6. na 7. července 1997 pak došlo k překročení hladiny stoleté vody.

V noci z 6. na 7. července 1997 rozvodněná řeka strhla první mosty, lávky, smetla první domy, hospodářské a doplňkové stavby, oplocení a ohrady pro dobytek. Velmi silně byly poškozeny komunikace, železnice a inženýrské sítě. Došlo k přerušení přívodů elektřiny a pitné vody. Stržena byla telefonní vedení a to nadzemní, i podzemní. Přerušeno bylo veškeré spojení s okolím. Jesenicko bylo odříznuto na několik dnů od světa. Mnoho obyvatel muselo být evakuováno, někteří pomocí vrtulníků. Výkony pilotů helikoptér v počasí, jaké v těch chvílích panovalo nelze ocenit. V mnoha případech sami riskovali své životy. 7.července 1997 byl vyhlášen výjimečný stav.

Stejná situace pak trvala až do 9.července, kdy hladiny na tocích začaly pozvolna klesat a v odpoledních hodinách již byly vidět první škody, které voda způsobila.  

Druhá vlna povodně přišla v polovině července 1997, kdy po několika dnech beze srážek začalo znovu intenzivně pršet. Půda byla nasycena vodou, nestačila ji absorbovat. Hrozil vznik další povodně. Občané byli předem varováni o možnosti opětovného zvýšení hladin. Někteří museli znovu opustit své domovy. K prudkému vzestupu hladin skutečně došlo. Bělá se však tentokrát udržela ve svém korytě. Po dvou dnech opět hladina klesla. Druhá vlna povodně psychicky i fyzicky unavené občany hodně vyděsila, ale další větší škody nezpůsobila. Všichni mohli dál pokračovat v odstraňování následků povodně.

Tabulka kulminačních průtoků, kterých bylo dosaženo podle oficiálních informací ČHMÚ

Škody

Největší škody na Jesenicku způsobila povodeň v okolí vodního toku Bělá. Voda již v horní části toku strhávala vše, co jí stálo v cestě. Vzala sebou obytné domy v Domašově, Adolfovicích, Bukovicích, České Vsi, Písečné, Širokém Brodě a zejména v Mikulovicích. Pouze v Jeseníku se řeka udržela ve svém korytě a větší škody zde nezpůsobila.

Koryta většiny vodních toků na Jesenicku byla silně poškozena. Některé toky místy změnily své trasy, někde se vrátily do svých původních koryt z minulosti. Nejvíce zdevastovaným tokem byla řeka Bělá. V některých úsecích bylo koryto tak zaštěrkováno, že po opadu hladiny nebylo poznat, kudy řeka před povodní tekla.

Povodeň ukázala na některé skutečnosti, o kterých se dosud nevědělo. Zjevná byla zejména naprostá nepřipravenost všech obyvatel Jesenicka, včetně příslušných orgánů státní správy i záchranného systému, na možnost vzniku povodňové situace takového rozsahu. K provedení prvních zabezpečovacích a záchranných prací došlo příliš pozdě. S takovým průběhem této přírodní katastrofy nikdo nepočítal. Ještě 6. července 1997 nikdo nevěřil a nepředpokládal, že se něco podobného může vůbec stát.

Stávající obyvatelstvo je v oblasti relativně krátkou dobu. Odsunem Němců po druhé světové válce a příchodem nového obyvatelstva došlo ke snížení ostražitosti ve vztahu k povodním. Zcela se vytratilo předávání informací o povodňových stavech z generace na generaci. V archivech je možno nalézt dokumentaci z povodní z přelomu 19. a 20. století, která Jesenicko zasáhla obdobným způsobem (povodně podobného rozsahu jsou známy pouze z let 1897 a 1903). Jedinou zkušeností místních obyvatel s povodní v období po 2. světové válce však byl pouze prudký vzestup hladin na tocích v roce 1969 a v srpnu 1977. Tyto povodně ale nezpůsobily žádné významnější škody. Nikdo si z těchto varování neodnesl žádné ponaučení.   Nikdo možnosti, že se tato situace může opakovat, nevěnoval téměř žádnou pozornost. Snahy správců vodních toků udržovat tyto toky ve stavu, který měl zabezpečit snadné odvedení vody při povodních - tj. zejména údržba opevnění a břehových a doprovodných porostů vodních toků - často ztroskotaly na střetu zájmů ochrany přírody a zájmů vodního hospodářství. Také stavební úřady neplnily svou funkci zcela správně – postupně došlo k zastavění celého území podél toku Bělá až po jeho břehové hrany. Odtokové poměry se zástavbou významně zhoršily. Následky povodně pak byly pro pobřežníky tragické .  

Odstraňování škod

Povodňové škody začaly být odstraňovány ihned po poklesu hladin na tocích. V první fázi musely být provizorně opraveny a zprovozněny komunikace, mosty a lávky, vodovodní řady, elektrická a telekomunikační vedení. Nasazeno bylo obrovské množství techniky z celé republiky, včetně vojska. Mezi nejvýkonnější nasazené stroje patřil těžký buldozer CAT a pásový bagr CAT 325 firmy OKD Ostrava. Tato fáze provizorních oprav trvala přibližně do konce roku 1997, kdy bylo koryto Bělé zprůtočněno. Provedeny byly pouze hrubé zemní práce, během kterých bylo přesunuto mnoho tisíc m³ štěrků a zeminy. Bělá byla vrácena do svého koryta..

 Ve druhé fázi odstraňování povodňových škod, která začala cca počátkem roku 1998, již byly zahájeny definitivní opravy a rekonstrukce povodní poškozených objektů a zařízení. Již v roce 1998 byly ale definitivně opraveny hlavní komunikace, otevřeny byly první nové mosty a lávky, v provozu byl vodovod i plynovod, rozvodná síť elektřiny i telefonu. Znovu začala fungovat ČOV v České Vsi a později i v Mikulovicích.