Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

  • zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
  • letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
  • letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
  • zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Na území města Dobrušky lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenou povodní z déletrvajících regionálních srážek mohou být zasaženy všechny toky, avšak riziko je vyšší u významnějších vodních toků. Na většině drobných vodních toků a v horních povodích větších toků může dojít k povodni především vlivem lokálních přívalových srážek velké intenzity a kratšího trvání, zejména v letním bouřkovém období. Při intenzivních lokálních srážkách je řada částí města ohrožována splachy z polí nacházejících se na svazích. když dochází ke koncetraci přívalových vod a materiálu na obecních komunikacích a lesních stezkách. »
Místa odkud přichází přívalová povodeň na území města Dobrušky jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Místa ohrožená přívalovou povodní v povodňovém plánu města. Data jsou stahována a aktualizována ze systému Ministerstva životního prostředí - POVIS.
 
 
 

 

Historické povodně

Povodeň na toku Dědiny a jejich přítocích vyvolaly extrémní bouřkové srážky v noci z 22. na 23. 7. 1998, při které byl překročen srážkový úhrn cca 200 mm. Příčinné srážky trvaly 3-4 hodiny, celá srážková událost pak asi 13 hodin. Ve stanici Chábory, kde je vodoměrný profil ČHMÚ s Q100=43 m3.s-1 (po povodni upraven na 71,4 m3.s-1), byl vyhodnocen kulminační průtok na 270 m3.s-1 . Podle informací očitých svědků byl vrchol této vlny zaznamenán v Dobrušce po cca 2 hodinách od jeho dosažení v Sedloňově. To znamená, že úsekem dlouhým asi 25 km proběhla vlna s průměrnou rychlostí 3,5 m.s-1 . Při této povodni se také vyskytl tzv. „průlomový efekt“. Došlo k němu v přirozených úsecích Dědiny s velkým podélným sklonem koryta, kde byly po povodni nalezeny zbytky řady mohutných bariér ze stromů a jiného připlaveného materiálu, které již sestupná větev průtokové vlny neměla sílu odnést. Je předpoklad, že s postupem povodňové vlny se vytvářely zátarasy v korytě toku z vyvrácených či polámaných stromů břehového a okolního porostu. Tím se do určité míry zbrzdila její postupová rychlost a zátarasy narostly do mohutných bariér. Následné prolomení každé této bariéry pak zvyšovalo mohutnost vlny co do výšky objemu až se vytvořilo její strmé vysoké čelo, postupující velkou rychlostí a ničící mosty, domy ale i povrch terénu v okolí řeky. Jedná se o určitou hypotézu, kterou však do značné míry potvrzují svědecké výpovědi.

Mezi další povodňové události patří např. povodeň v březnu 2006, kdy Dědina dosáhla stavu pětileté až desetileté vody. V červenci roku 2011 Dědina kulminovala na hodnotách desetileté až dvacetileté vody. ¨Při poslední povodňové události v červnu 2013 nebyly zaznamenány žádné povodňové škody.